pondělí 9. června 2014

Epizoda osmnáctá - Poslední přání

    „Taky jsi nám mohl říct, že to je hlava bratrance Kanijského krále,“ řekl dotčeně Držka.
    „Za prvé, nevěděl jsem, že to byl bratranec zdejšího krále,“ hájil se Strčprst. „Za druhé, byl to dárek.“
    „Dárek?“ podivil se Tybalt.
    „Ano,“ přikývl Strčprst. „Od mé sestřenice.“
    „A ta ho zabila,“ řekl Barbora.
    „Ano, Vilinda Kožosběrka,“ řekl goblin a uhladil si čepici z psí hlavy.
    „To byl tedy dárek,“ ohrnul nos Tybalt.
    „Nechápeš to, ona si té kožešiny velmi cenila. Ten, psodlak, kterého zabila, byl prý velmi silný a nebezpečný,“ vypínal Strčprst hrdě hruď.

středa 4. června 2014

Epizoda sedmnáctá - Situace pod psa

    Protože bylo pěkné počasí, prozpěvoval si Tybalt povzbudivou písničku, díky které zbytek skupiny udržoval tempo pochodu. Barbora šla první, jako ostatně vždycky, s věrnou licencovanou kopií Bellatorova meče na rameni a rozhlížela se po kraji. Líbily se jí tyhle travnaté nížiny. Byla to rozhodně příjemná změna oproti její domovině, kde tráva rostla leda na zádech trollů. 

pátek 23. května 2014

Epizoda šestnáctá - I cesta může být cíl

  Po nějaké odmlce je tady další díl kostky. Bohužel je autor nepříliš pilným studentem a tak má většinou ve zkouškovém práce nad hlavu (kdyby pracoval průběžně, asi by se to nestalo, ale to on nikdy neudělá, protože je líný). Každopádně tady je další epizoda hrdinů ze světa Kostky s hlubokou filozofickou myšlenkou.

středa 7. května 2014

Epizoda patnáctá - Ďábelské intermezzo

    Malý neduživý imp přetřel prachovkou mramorovou sochu neurčitého tvaru, která náramně připomínala oblak temného kouře.
    „Vypadám moc tlusté,“ postěžovalo si Nejmenší Zlo a převalilo se z jednoho kouta svého trůnu do druhého.
    „Ne, Vaše zlotřilosti, to ten materiál. Mramor zakulacuje,“ odpověděl imp a schoval prachovku do kapsy svých lacláčů. „Jste krásné, jako barokní anděl.“
    „Ale ti jsou taky tlustí,“ postěžovalo si Zlo. „A oškliví.“
    „Nejsou, Vaše děsuplnosti, to ten mramor,“ opáčil imp, plivl si na rukáv (což byl vskutku kousek hodný uznání, vzhledem k tomu, že na sobě neměl žádné oblečení mající rukávy) a otřel stojaté zrcadlo u zdi. Nejmenší zlo nespokojeně zamlaskalo a zavrtělo se na trůně.

neděle 27. dubna 2014

Epizoda čtrnáctá - Nejlepší obrana je útok

     Sir Loricatus se pyšné kolébal prašnou cestou ke Kruhovalí. Svůj úkol splnil, očistil staré sídlo řádu a teď se těšil, že si dá šálek silného kakaa ve své oblíbené čokoládovně. Jako každý správný paladin, i bratr rytíř převelice čestný a statečný sir (ano to jsou všechno tituly náležící jeho jménu) Loricatus, nepil alkohol a pohrdal všemi návykovými látkami, kromě jediné. Čokoláda byla jediná droga, kterou mohli paladinové legálně konzumovat.

pondělí 14. dubna 2014

Epizoda třináctá - Prokletá Smůla



     Vzhledem k tomu, že Strčprst neměl zrovna nic lepšího na práci, přidal se k podivné směsici barbarky, barda a zloděje, jehož jméno se goblinovi nedařilo vyslovit.
     Šamanova přítomnost byla pro ostatní poněkud znepokojující. Snesli by lebku na konci jeho hole i psí hlavu, co nosil místo čepice, ale to že si povídal s bramborou, kterou nosil schovanou v plátěné tašce, už překousnout nemohli. Pan Hlíza se jmenovala.

úterý 25. března 2014

Epizoda dvanáctá - Božský Paradox


    Skupina seděla kolem ohně, ukrytá ve hvozdech daleko od Kruhovalí.
    „Můžeš mi laskavě vysvětlit, kdes vzal ten meč?“ naléhala na Držku Barbora a neustále si čepel prohlížela. „Vždyť neumíš krást.“
    „Já ho neukradl,“ hájil se zloděj a natáhl se k ohni. „Já ho osvobodil.“
    „Osvobodil?“ zeptal se Tybalt. Chvíli přemýšlel a nakonec zaúpěl. „Řekni, byl ten meč v chrámu?“
    „Noooo,“ odpověděl Držka a odvrátil zrak.
    „O co jde?“ nechápala Barbora.
    „Mám dojem,“ začal bard, „že ten blbec ukradl meč svatého Bellatora. Tedy ne přímo jeho meč, všichni ví, že to je replika, ale pořád je to modla pro všechny Bellatorovy paladiny a následovníky.“